Láska dělá divy

21. března 2009 v 18:32 | Carol |  Povídky od...........

Láska dělá divy

Autor:Bella B. L.

Blog: http://bellacissy.blog.cz/







Když se trhnutím otočil za známým zvukem, viděl už jen závoj kaštanových vlasů, které zmizely za mramorovou sochou. S úšklebkem vykročil zpátky po chodbě. Přišel ke kamenné soše.
"Kdo jsi a proč mě pořád sleduješ?"
"Caroline, do toho ti ale nic není!" zatvářila se vzdorovitě.
"Tak není, jo?" ušklíbl se zlomyslně v očích se mu zablesklo. "Když tě mám pořád za patami, tak mi do toho nic není?"
Dívka se zatvářila překvapeně, ale zamaskovala to opět svým vzdorovitým výrazem. Ale on si toho nemohl nevšimnout a znovu se ušklíbl.
"Vím o tobě už dlouho, jen se mi nenaskytla vhodná příležitost. Kam patříš?"
"Do Nebelvíru." Její odpověď zapůsobila přesně jak očekávala. Jeho úšklebek na moment vystřídal výraz pohrdání.
"Mudlovská šmejdka?!" Nebyla to ani tak otázka, jako konstatování.
"Kolik máš v sobě mudlovské krve ty, hm? Nejsi tak bezchybný, jak si myslíš!"
Její slova zapůsobila nečekaně. Zlý úsměv mu ztuhl. Většinou po jeho urážce všechny hluboce urazil nebo rozplakal. Tuto nadávku mu nikdo neodpustil, ale všichni se báli odporovat. Caroline byla jiná. Měla vlastně i pravdu, nemá odjakživa čistou krev, v jeho rodině byli i krvezrádci.
Caroline věděla, že udeřila hřebíček na hlavičku, v duchu se usmála.
"Co po mě chceš?" vyštěkl, když se snažil vrátit svoji hrdost na pravé místo. Přesto v jeho hlase byla poznat pochybnost o něm samotném.
"Setkat se s tebou znovu."
Vykulil na ni oči.
"Co si o sobě myslíš?"
"Rozhodně ne víc, jako ty o sobě. Nejsem totiž tak povrchní!"
Tahle slova ho dorazila ještě víc. Když mu to říkal Potter, nic to sním neudělalo, ale aby se mu postavila nějaká mudlovská holka, to se mu ještě nestalo. Začala ho zajímat.
"Kdy?" zeptal se jí.
Caroline se potěšeně usmála nad svým vítězstvím. "Třeba zítra?"
"To se jde do Prasinek," namítl
"Tím líp, počkáš na mě?" zeptala se na odchodu a chtěla ho tam nechat jen tak stát samotného, s výrazem překvapení.
Chytl ji ale za ruku. "Kde?"
"Stačí mi to před bránou!"

***

"Proč sis vybrala zrovna mne?" zeptal se jí, když seděli na lavičce na opuštěném místě. Jeho hlas už nebyl tak arogantní a sobecký. Naopak, byl milý.
"Někdo se už musel postavit Dracu Malfoyovi," odpověděla a pozorovala jeho nechápavý výraz. "Myslím, že jsi všechny urážel až moc. A to se k tobě přece nehodí."
"Jak to myslíš?" zeptal se pořád překvapený změnou svého chování.
"Ty nejsi sobec, ty se jen sobcem děláš. Nemusíš pod nátlakem pokračovat ve stopách svého otce."
"Nenavážej se do mého otce!" vyskočil zlostně.
Podívala se na něj úplně klidným výrazem a jeho rozčilení vyprchalo.
"Posaď se, prosím." Poslechl.
"Vlastně, máš i tak trochu pravdu."
"Nepřipadáš si jako zbabělec?"
Tázavě se na ni podíval.
"Vždyť si ani nedokážeš stát za svým názorem, nedokážeš otci říct pravdu do očí. Radši se podřídíš!"
"Nemíním si nechat promlouvat do duše od nějaké mudlovské šmejdky!" vyskočil znovu, otočil sek ní zády a odešel s rukama sevřenýma v pěst.
Zůstala sedět a smutně si povzdychla. Opřela lokty o kolena a složila hlavu v dlaních. Snažila se na to nemyslet, ale jeho poslední slova ji přesto ranila. A slzy neudržela. Přestala vnímat okolí a dala průchod svým pocitům. Proto se vylekala, když ji někdo pohladil po vlasech. Poplašeně vzhlédla.
"Promiň, já to tak nemyslel," omluvil se jí, když viděl její uplakaný obličej. Viděl už stovky holek plakat kvůli němu, ale u ní ho to bolelo.
"Ty ses vrátil?"
"No, měla jsi pravdu. Nechápu, jak se to mohlo tak rychle stát, ale nepřišla jsi mi lhostejná. Asi to je tím, že jsi mi hodně otevřela oči. Prosím,odpusť!"
Usmála se.
"A teď, slečno Caroline, dovolte, abych vás doprovodil do hradu!" zažertoval a nabídl jí rámě. Se smíchem přijala.
"Takhle vypadáš mnohem líp, když se směješ. Úsměv ti moc sluší," usmál se na ni taky a přivinul ji k sobě.
"Tak kam půjdeme?" zeptal se jí, když dorazili na hrad.
"Nevím, kam chceš ty?"
"Co třeba nějaké klidné zašité místo?" šibalsky mrkl.
"Knihovna? Teď o víkendu tam nebude moc lidí a vím o jednom stolečku pěkně stranou!"
"To zní výborně."
Posadili se naproti sobě. Caroline složila ruce na stůl a zavrtala se očima do struktury stolku, jako by ji nesmírně zajímala. Poprvé nevěděla, co říct, tak se rozhodla mlčet. Nechá to na něm.
Natáhl své ruce přes stoleček, uchopil její ruce do svých a zadíval se na ni.
"Jak jsi to dokázala?"
"Co?" zeptala se, podívala se na jejich propletené ruce a pak se odvážila pohlédnout mu do očí.
"Takhle mě změnit."
"Láska dělá divy," pokrčila rameny.
Uchechtl se…
"To teda dělá.," řekl s úsměvem, ale najednou zbledl. Vyděšeně se podíval někam za ni a stiskl jí ruce pevněji.
Poplašeně se otočila a rychle stáhla ruce k sobě. Ve dveřích stál Lucius Malfoy.
"Draco, okamžitě!" řekl a Draco se neochotně zvedl a vyšel za ním. Když po několika dlouhých minutách přišel zpátky, byl v obličeji pořád stejně bílý, ale značilo se tam i něco jiného. Byla to bolest? Smutek?
"Kde bydlí tvoji rodiče?" zeptal se jí a otázka ji zaskočila. Teď zase on pozoroval stolek.
"Nemám rodiče," řekla tiše.
Výraz se najednou změnil. Vypadalo to jako úleva.
"I když bych tohle neměl říkat, jsem rád. Samozřejmě je mi to líto," rychle vyhrkl, když viděl nechápavý výraz v její tváři. "Ale otec by byl schopný tvé rodiče vystopovat a nevím, jak by po střetu s ním dopadli. Teď to odnesu pouze já."
Vypadalo to šíleně. Byl rád, že to odnese. Ale ve skutečnosti se mu ulevilo, že kvůli němu nebude trpět člověk, kterého má rád. Kdyby se něco stalo rodičům Caroline, neodpustil by si to.
"Co to povídáš?" zeptala se vyděšeně.
"Myslíš, že mě otec nechá jen tak? Být s tebou? Podle něj jsi pod moji úroveň. To mi říkal. A když jsem mu začal odporovat, vyhrožoval. Ale ani to nepomohlo. Já se ho neleknu a tebe se nevzdám, když se známe jen tak krátkou dobu."
"Utečeme," navrhla.
"To ti jako nevadí opustit teď školu?"
"Je skoro konec školního roku, zbývá nám měsíc. A jsme v posledním ročníku. Měsíc tady ještě budeme, otec si nedovolí ti něco udělat, když je tu Brumbál. A pak prostě nepojedeme z King's Cross domů."
"Nemyslel jsem si, že to někdy řeknu, ale zlatý Brumbál. A tvůj plán zní velmi dobře. Chce to potom jen dopilovat detaily."

***

"Přiletěla pošta!" řekla Caroline. "Je tu něco pro tebe!"
Draco sáhl po obálce a rozlepil ji.

Draco,
Tvůj otec byl zabit Bystrozory. V pátek se koná pohřeb, dostavte se prosím i s Caroline. A pokud sháníte něco slušného a velkého k bydlení, nabízím vám sídlo Malfoyových. Pokud vám teda nebude vadit má přítomnost.
Snad vás tato sova nejde,
Tvá milující matka

"Chudák otec, matka vždycky byla při mně, co na to říkáš, Caroline?"
"Neměly by jsme ji tam nechávat samotnou."


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama